Okolo Dachsteinu vede cesta, jako žádná ze sta. Roubená je skálama. A možná není pro každého.
Pohled na jižní stěnu Dachsteinu od Austriahütte.
počet dní | 5 |
délka trasy | 38,7 km |
převýšení | cca 3000 m nahoru i dolů |
kdy vyrazit | červenec - září |
další informace | nevhodné pro děti a psy |
trasa na mapy.cz |
Pojďme se společně vydat na trek kolem ikonického Hoher Dachsteinu ve stylu Dachstein vidím, ale nepolezu na něj. Ptáte se, proč jít kolem hory, ale nevystoupat na vrchol? Někomu to dokonce může připadat jako masochistická představa. Pro ty tenhle článek možná úplně nebude, i když... Jsou důvody, proč na Dachstein nelézt.
Okružní cesta kolem masivu je fajn z několika důvodů. Máte rádi suť? Hodně suti? Je to cesta na míru pro vás. Nechcete si dělat opáčko z ledovcové záchrany? Nemusíte, ledovci se vyhnete. Krmíte rádi ptáky? Horské vrány zobou oříšky z natažené dlaně. Co víc by si člověk mohl přát? Nekonečné výhledy na kopce, ledovce, zelená údolí a k tomu trochu aktivního pohybu? I na to tady dojde.
Ale teď chvíli vážně. Pokud si chcete udělat v rozmezí července až září čtyř-, respektive pětidenní trek ve vyšších horách a v dostupné vzdálenosti od ČR za cenu trochy potu, je tohle ideální varianta. Co je potřeba? Záleží, jak moc to chcete hecnout. V základu, pokud půjdete jen okružní trek, stačí klasická výbava na chození po horách, včetně: pevné obuvi, nepromokavé bundy (a kalhot), nějaké té zateplovací vrstvy, lehkého spacáku nebo spacákové vložky na přespávání na chatách, lékarničky a v neposlední řadě trekových holí, které nejsou povinné, ale rozhodně je doporučuju. Pokud si to chcete zpestřit, budete potřebovat ferratovou výbavu. Kdybyste volili vícedenní variantu s výstupem na Hoher Dachstein, samozřejmě potřebujete i ledovcovou výbavu, ať už půjdete od Adamekhütte nebo Simonyhütte. Výstup přes ledovec ale v tomhle článku rozebírat nebudeme. Zmiňuji to jen jako možnost, pokud byste chtěli výlet o den protáhnout a dopřát si vrchol.
V každém případě, než vyrazíte, je nutné zavolat na Adamekhütte a zjistit, jaké jsou sněhové podmínky na sedle Windlegerscharte! Chatař je horský vůdce a domluvíte se s ním německy i anglicky. Číslo je: +43 6645473481.
A ještě jedna rada. Mapy.cz vás dovedou od chaty k chatě správně. Nicméně se trochu rozchází co do vzdálenosti, převýšení a času chůze s jinými průvodci. Příklad:
Mapy.cz uvádí vzdálenost okruhu jako 42 km a skoro 28 hodin chůze.
Rakouský průvodce vydaný ÖAV (rakouským horským spolkem) uvádí 38,7 km a 21 hodin chůze.
Stopař, kterého jsem používal v aplikaci Mapy.cz naměřil 41,3 km a 26 hodin chůze.
Tím chci jen poukázat na to, abyste se nedrželi jen jednoho zdroje, ale udělali si nějaký průměr a vzali v potaz svůj aktuální fyzický stav a kondici. Pro milovníky klasických papírových map přidávám link na Alpenverein mapu oblasti zde. Papírovou mapu doporučuji přibalit. Telefon i gps se můžou vybít.
Také nezapomeňte na cestovní pojištění. Alpenverein je fajn a navíc budete mít slevu na nocleh ve společných nocovnách na horských chatách, takže se vám náklady na pojištění částečně vrátí. Nebo si samozřejmě zvolte pojištění dle vlastního uvážení, jen pozor na krytí ve vysokých horách. Některé pojišťovny mají plnění jen do určité nadmořské výšky a to pouze na značených cestách a podobně.
Rakouské horské chaty
Jsou to chaty v horách, kde můžete přespat, najíst se, a pokud zmoknete, bývá na nich i nějaká forma sušárny na oblečení a boty. Spát se dá buď v hromadných nocovnách (lager) pro zhruba deset a více lidí, nebo, pokud si chcete dopřát luxus, či dělat dojmy, je možnost i dvoulůžka nebo pokoje pro více osob. Ať už zvolíte jakoukoliv variantu, je dobré udělat si rezervaci. Klidně i pár měsíců předem, tím spíš, jestli chcete jet na prodloužený víkend nebo využít volna v rámci svátků. Na všech chatách v tomhle článku je možnost objednat si polopenzi, což doporučuju, protože tím ušetříte váhu v batohu a jídlo bývá dobré a poctivé. Večeře jsou standardně tři chody mezi 18:00 - 20:00 a pozor na to, protože po 20. hodině už vám nemusí dát ani polívku (odzkoušeno). Snídaně obvykle formou švédských stolů tak různě chata od chaty v rozmezí 6:30-9:00. Pokud jste členy Alpenverein, nezapomeňte se přihlásit o slevu za nocleh, pokud budete spát v lagru.
Guttenberghaus 2146 m.n.m. krátce po východu slunce.
Den první - příjezd
Nechci tu spekulovat, ale pokud nebydlíte od Dachsteinu coby kamenem dohodil, je asi nejlepší dojet autem na parkoviště pod dolní stanici lanovky Dachstein Südwandbahn a pak se už po svých přesunout na Austriahütte, kde přespíte. Z parkoviště půjdete po značené cestě a zabere Vám to přibližně půl hodiny. Parkoviště pod lanovkou je zdarma, ale je zde poplatek za silnici, který se platí při odjezdu a je ve výši 20 Euro (září 2023). Pokud byste jeli lanovkou nahoru, poplatek za silnici vám bude odečten od jízdného.
Den druhý - Austriahütte -> Adamekhütte
Celkový čas chůze 8 hodin, délka trasy 10,3 km, převýšení/sestup +1 140 m/ -600 m
Z Austriahütte po značené cestě č. 615 směr Türlwandhütte (půjdete zpátky na parkoviště) a odtud po cestě Pernerweg č. 617 k chatě Südwandhütte a dále přes sedlo Tor k rozcestníku, kde neminout odbočku doprava na Linzerweg č. 614 a po zajištěném chodníku na sedlo Windlegerscharte. Z tohoto sedla pak směr Adamekhütte.
Po snídani vyražte brzo, nejpozději v 8:00 ať už jste připravení před chatou. Jednak tím méně riskujete možnou odpolední bouřku, ale hlavně v tomto úseku za hezkého počasí budete pod jižní stěnou a kolem sedla Tor (2029 m.n.m.) nemilosrdně grilovaní sluncem. Zažili jsme tu krásné jasné dopoledne 28. září a bylo to dost výhřevné. Nedovedu si představit, jaká smažba tu musí být v červenci/srpnu. Celá cesta pod jižní stěnou je celkem jednoduchá, první větší stoupaní přichází do sedla Tor, kde jdete cik cak cestičkou v suti. Pokud vám vyjde počasí, je sedlo ideální místo na malé občerstvení. Tady jsme potkali Ludovíka. Ludovík, jak ho Zuzka pojmenovala, je horská vrána. Uvidíte je po celou dobu výletu kroužit na obloze, ale jak si sednete a vytáhnete svačinu, snesou se k vám a začnou okamžitě loudit. My jsme trochu vyměkli a obětovali pár kousků vlašských oříšků.
Pohled zpět během cesty do sedla Tor.
Občerstveno? Jde se dál. Odteď vás bude suť provázet skoro až k Adamekhütte, tak s úsměvem a opatrně. Dolů a nahoru pěšinkou v suti směrem do sedla Windlegerscharte (2401 m.n.m.) a tady pozor. Je tu část, kde půjdete nahoru po zajištěných chodnících a po skále. Přítelkyně Zuzka a kamarád Vašek, se kterými jsme tenhle výlet společně absolvovali, mi později večer u druhého piva řekli, že to pro ně byl nejnepříjemnější úsek cesty. Teoreticky by se dal označit i za nejnebezpečnější, protože pokud bude někdo stoupat nad vámi, dost pravděpodobně na vás bude sypat kamení. Naštěstí je ale tahle část skály dobře viditelná z dálky a když se k ní blížíte, máte přehled, jestli tam někdo stoupá/sestupuje a dá se tak celkem dobře vyhnout nepříjemnostem. Pokud budete v půlce stěny a najednou nad sebou uvidíte někoho sestupovat, tak nezoufejte, je tu docela prostor na to někde chvíli počkat. Pokud padne mlha a do stěny neuvidíte, doporučil bych zvýšenou opatrnost. Ta skála sama o sobě drží dobře a nerozpadá se. Problém je suť, kterou je stěna celá pocukrovaná, tak prostě pozor na hlavu a pozor na lidi pod Vámi.
V sedle Windlegerscharte si trochu vydechnete (vrány se opět hlásí o svačinu) a teď už vás čeká takový témeř závěrečný úsek. Po skále zajištěné ocelovým lanem dolů. Tenhle úsek je docela náročný a byť to není značené jako ferrata, leckomu by to tak mohlo připadat. Zuzka si v tomhle místě vytáhla helmu, sedák a cvakla brzdu pro lepší pocit. Po tom, co sestoupíte kousek níž k rozcestníku, pokračujete směrem k AdamekHütte. Přelezete ještě jeden menší hřebínek, sestup opět zajištěným úsekem kde jsou kramle a lana do morény a poslední stovky metrů na Adamekhütte. Hotovo! Nejtěžší část cesty z tohohle okruhu máte za sebou a teď už můžete vydechnout u Radleru s výhledem do údolí k jezeru Gosausee a pohledem na ledovec Großer Gosaugletscher, který se rozprostírá pod vrcholem Dachsteinu.
Z Windlegerscharte po skále dolů. A jo, je to oficiální cesta.
TIP 1 - Na chatě je ledová sprcha, což asi není největší lákadlo, ale je zadarmo a vřele ji doporučuju využít. Na dalších chatách sice sprchy taky jsou, ale když je sucho, tak ani za peníze voda nepoteče.
TIP 2 - Kdybyste si chtěli dopřát vrchol Hoher Dachstein a prodloužit si to na Adamekhütte o den, tak pokud máte ledovcovou výbavu, znáte postup pohybu na ledovci a ledovcovou záchranu při pádu do trhliny, je to z téhle chaty jedna z možností, jak si výlet zpestřit.
Adamekhütte 2196 m.n.m., tel: +43 6645473481, www.adamek.at, reservierung@adamek.at
Chata přijímá rezervace pouze telefonicky a berou jen hotovost.
Terasa Adamekhütte, Martin se Zuzkou a točená odměna po prvním dni. Nahoře vlevo a vzadu je vidět sedlo Windlegerscharte. Odtud přijdete k chatě.
Den třetí Adamekhütte -> Simonyhütte
Celkový čas chůze 5-6 hodin, délka trasy 7,2 km, převýšení/sestup +610 m/ -600 m
Od chaty Adamekhütte po cestě č. 614 dolů k rozcestí Hoher Riedel, zde odbočit vpravo na značenou cestu č. 650 směrem k chatě Simonyhütte. Po cestě č. 650 přes sedlo Hosswanderscharte a Hoher Trog až k chatě Simonyhütte.
Čas chůze je orientační. V některých psaných průvodcích se uvádí i 4-5 hodin. Záleží na tom, jak natěžko/nalehko jdete, jak jste rychlí v zajištěných úsecích, kterých v téhle části treku pár je, ale rozhodně jsou lehčí, než v úseku Austriahütte -> Adamekhütte, a v neposlední řadě, jak moc se cestou kocháte, protože i tady jsou výhledy parádní. Ráno vyrazíte od chaty směrem z kopce a na prvním rozcestí odbočíte doprava a pokračujete přes kamenná pole docela příjemnou a dobře značenou cestou mezi bouldery. Z prvního sedla Hosswanderscharte kamenitou cestou mírný sestup a pak příjemným traverzem pod Hosskogel a Hoher Ochsenkogel, který se pak mění ve velmi prudké stoupání po kamenech do sedla Hoher Trog (2359 m.n.m.), což je asi ta nejnáročnější část dne.
Stoupání skálou do sedla Hoher Trog.
Pokud nefouká, je to ideální místo na lehkou občerstvovačku, protože od teď až na Simonyhütte už půjdete jen z kopce, a pokud Vám počasí přeje, chatu ze sedla dobře uvidíte. Zároveň se vám v sedle a s každým dalším krokem otevírá pohled na Hallstätter Gletscher a ten teda rozhodně stojí za to vidět.
Hallstätter Glatscher - pohled z terasy Simonyhütte.
Když vyrazíte nějak rozumně ráno, jste na Simonyhütte poměrně brzy odpoledne, takže se nabízí odlehčit se od batohu a dojít se podívat třeba pod ledovec, což je zhruba hodinka tam a hodinka zpátky, nebo si objednat Frittatensuppe, která je naprosto dokonalá a z terasy s výhledem na ledovec chutná ještě lépe.
TIP - Simonyhüte se přezdíva Hoher Dachstein Base Camp. Pokud byste chtěli na Dachstein vylézt z této strany, je to možné za předpokladu, že si prodloužíte pobyt na této chatě o další den a:
máte s sebou ledovcovou výbavu a víte jak postupovat na ledovci, včetně záchrany, a to myslím opravdu se vší vážností, protože z téhle strany ledovce číhá mnohem více trhlin než od Adamekhütte, kde se jim lze poměrně úspěšně vyhnout, nebo
najmete si horského vůdce, který vás bezpečně dovede na vrchol a zpět.
Simonyhütte 2203 m.n.m., tel: +43 6802196374, www.simonyhuette.com, info@simonyhuette.com
Dá se platit hotově i kartou.
Den čtvrtý Simonyhütte -> Guttenberghaus
Celkový čas chůze 7 hodin, délka trasy 14,9 km, převýšení/sestup +640 m/ -700 m
Od Simonyhütte po cestě č. 650, odbočit doprava na č. 654, dále po směru mírně doprava na č. 656 a nakonec dále na č. 616. Po této cestě pokračujete přes náhorní plošinu Dachsteinu až k chatě Guttenberghaus.
Ze Simonyhütte na Guttenberghaus vede několik cest, ale my volíme variantu bez ledovce, protože plán je jít okolo Dachsteinu a nikoliv přes něj. Proč? Možná je na místě, abych vysvětlil úvod tohohle článku, kde zmiňuji, že je někdy fajn na Dachstein nelézt, a že tenhle trek není pro každého. Důvody? Prevence maléru. Je fajn se hecovat a je fajn posouvat svoje hranice, ale tohle všechno fajn je funkční jen v případě, že jsou na to připravení všichni členové výpravy. Tím nechci nijak naznačit, že by Zuzka s Vaškem, které jsem do tohohle výletu trochu ukecal, byli bačkory. Oba mají na horách něco vyšlápnuto a oba se umí kousnout. Jenže taky ani jeden na ledovci nebyli a z kličkování mezi trhlinami mají respekt.
Není tedy na místě je tlačit někam, kde by jim to pravděpodobně nebylo příjemné a v případě nehody by mohl nastat opravdu problém. Daleko větší smysl nejen pro ně, ale obecně pro kohokoliv, koho by ledovec lákal, má, se na něj nejdřív kouknout hezky zblízka, ale bezpečně. Nasát tu atmosféru kolem a pocítit, jaké to je si nastoupat v suti a kamení až pod modrobílou masu ledu. A pak si položit otázku - Chci tam lézt?
Necháváme výhled na ledovec za zády a vyrážíme. Od Simonyhütte z kopce směrem dolů, kde po strmé, ale pevné kamenné cestě dojdeme po zhruba dvou kilometrech do kosodřeviny, která nás bude provázet po zbytek dne. Cesta je opravdu dobře znančená a velmi snadná. Víceméně celou dobu se vlní po vrstevnici příjemnou klečí. Ideální třetí den chůze, kdy si chcete trochu odpočinout a jako bonus nepůjdete ani sutí. Skoro na konci této etapy se vylézá skalní stěnou se třemi zajištěnými úseky do sedla Feisterscharte (2198 m.n.m.). Tady se na vás vynoří pohled do údolí, kde leží Ramsau am Dachstein, a na chatu Guttnberghaus, vašeho dnešního cíle. Seběhnete malý kousek dolů z kopce a za dvacet minut jste u stolu v chatě.
Takové výhledy vás čekají v této části trasy.
TIP 1 - V okolí Guttenberhausu je několik ferrat. Pokud máte ferratovou výbavu a víte, jak se na ferratách správně a bezpečně pohybovat, dá se tu dobře využít zbytku volného odpoledne, případně nadcházejícího rána, ale myslete na to, že budete potřebovat ještě síly na poslední etapu, která zejména kvůli sestupu nebude úplně zadarmo.
TIP 2 - Guttenberghaus provozuje rakousko-český manželský pár. Paní chatařka je přísná, ale ochotná Češka, která vám ráda poradí a popíše aktuální podmínky v terénu na další den, ať už půjdete zpátky k autu jakoukoliv cestou.
Guttenberghaus 2146 m.n.m., tel: +43 6643022956, www.alpenverein.at/guttenberghaus, info@guttenbergaus.at
Den pátý Guttenberghaus -> Parkoviště
Celkový čas chůze 5 hodin, délka trasy bez ferraty 7,5 km, převýšení/sestup:
+450 m/ -1008 m
Od chaty Guttenberghaus po cetstě č. 618 kolem vrcholu Eselstein do sedla Gruberscharte 2353 m.n.m.. Odtud dále po cestě č. 618 údolím Landfriedtal do kotliny Edelgries. Zde na rozcestí v sedle Edelgießhöhe ve výšce 2489 m.n.m. nedoporučuji sestup vlevo po cestě č. 673, ale odbočit doprava po cestě č. 672, kde sice mohou být sněhová pole, ale je míň příkrá a sypká. Na rozcestí ve výšce 1820 m.n.m. odbočíte na pěšinku doprava, která vede na parkoviště.
Pokud jdete variantu bez ferraty, je tato poslední etapa poměrně snadná až na závěrečné klesání, které je prudké a dlouhé. Od chaty se vydáte do kopce do sedla Gruberscharte, kde jsou parádní výhledy do údolí směrem k Ramsau. Po cestě budete pokračovat do údolí, kde je docela jasně vyšlapaná cesta až do dalšího sedla Edelgrießhöhe. Pozor na odbočku na cestu č. 673. Fakt je to brutální krpál sutí dolů do údolí a pokud nejste kovaní v přeskakovaném oblouku na lyžích ve volném terénu, určitě se tomuhle místu vyhněte, protože byste taky mohli po zadku dojet až na parkoviště. Mnohem lepší je jít ještě kus dál a sestoupit po cestě č 672. Přejde kousek po zbytku ledovce Edelgrieß Gletscher. Mačky nebudete potřebovat, protože je zasypaný velkou vrstvou suti, takže to, že jdete po torzu ledovce dává najevo jen škvíra mezi ledem a skálou. Poslední svačina s famózním výhledem do údolí a rozloučení s horskýma vránama a naším Ludovíkem, který dostal na rozloučenou poslední kousíčky vlašských oříšků. Jde se dolu a to ve velkém stylu, kdy budete mít stehna a lýtka v plamenech. Jsou tu dva dojištěné úseky ocelovým lanem, ale cesta není tak sypká a vede podél potůčku vytékajícího z ledovce Edelgrieß, až po nějaké době přechází po udusanější suťovou pěšinu. Rozhodně budete mít nádherný pohled do údolí. Stačí už jen neminout rozcestí k parkovišti, abyste si zbytečně nezašli až na Austriahütte, a poslední kroky vás dovedou luční cestou (pozor na krávy) až na parkoviště Südwand Bahnhof, kde jste začínali.
TIP - Cestu od Guttenberghaus na parkoviště si můžete vylepšit ferratou Ramsauer Klettersteig hodnocenou A/B a C odkaz na bergfex a topo zde. Samozřejmě se správnou výbavou a za předpokladu dobrého počasí. Výhodou téhle ferraty je, že se dá jít oběma směry, tedy tím od Guttenbergaus na parkoviště/Austriahütte v našem případě, nebo obráceně. Větši lidí ji chodí spíš od Austriahütte, nebo od horní stanice lanovky Dachstein-Südwandbahn jako jednodenní výlet na Guttenberghaus a pak dolů do Ramsau, takže je pravděpodobné, že budou lidé chodit spíš proti vám, ale vždycky na sebe uvidíte z dálky a je tu prostor, tak by neměl být problém se v klidu vyhnout.
My jsme ji prošli půlku. Vašek byl na ferratě poprvé a Zuzka se na obtížnost C moc necítila, tak jsme si dali lehčí verzi. Konkrétně ze sedla Gruberscharte, kde se nastupuje úsek, který je hodnocený jako A/B a je to opravdu příjemný choďák s trochou popolézání. Většina trasy vede po hřebeni s neuvěřitelnými výhledy. Přelezete vrcholy Hohe Rams 2551 m.n.m. a Scheichenspitze 2667 m.n.m. a až dojdete na rozcestí, kde máte dvě možnosti.
Pokračovat dál po ferratě, kde se objeví i pasáže obtížnosti B/C a C až na rozcestí Edelgrießhöhe a dál po cestě č. 672.
Odbočit doprava a prudkou pěšinkou v suti se opatrně vydat do údolí Landfriedtal, kde na dalším rozcestí odbočíte doleva na cestu č. 618 směr Edelgrießhöhe a dál po cestě č. 672.
Někde mezi vrcholy Hohe Rams a Scheichenspitze. Vlevo údolí Landfiedtal, vpravo kdesi dole Ramsau am Dachstein.
Závěr
Byly to parádní čtyři dny na horách. Je pravda, že nám dost vyšlo počasí a až na pár kapek, co na nás spadlo cestou od Simonyhütte, jsme měli neustále modrou oblohu, téměř bezvětří a teplo. Trasa a značení bylo dobře vidět, skála byla suchá. Pozor jen na tu suť, ráda se sype a jsou místa, kde byste spadnout opravdu nechtěli. První dva dny jsou určitě hodně náročné, třetí den je celkem odpočinkový a čtvrtý den záleží jak moc si ho zpestříte klasickou cestou, nebo ferratou Ramsauer.
Pokud půjdete podle mapy.cz dávejte si pozor na občasné tečkované nebo čárkované pěšinky, která nevedou po oficiální značené cestě. Jednu takovou jsme využili při sestupu z ferraty Ramsauer a byla to velká chyba. Jak se říká v jednom filmu - Je to horší, ale zato delší cesta. V kostce šlo o to, že jsem navrhnul sejít na pěšinku značenou v mapě o něco dřív, než bylo rozcestí na hřebeni. Nezkrátili jsme si to vůbec. Na vzdálenost to myslím mohlo vyjít plus mínus stejně, ale ta cesta. Suťovisko, které bylo extrémně sypké a ve svahu, který byl velmi prudký. Krůček po krůčku jsme sklouzávali něčím, co už asi ve stejné víře, že si zkrátí cestu, absolvoval nějaký jiný nešťastník před námi. Zuzka na mě v jednu chvíli křičela, že jestli to přežije, tak mě dole doopravdy zabije a já jí to bezesporu věřil. Nakonec se tato super zkratka napojila na tu oficiální cestu, kterou jsme měli od začátku sestupu jít, ale která nebyla o moc lepší, jen sem tam červenobílý pruh na kameni dával člověku signál, že to není vtip. Dole jsem si od Zuzky ještě vyslechnul něco o prdeli a o tom, že už se mnou nikdy nikam nepůjde, ale nakonec jsme to všichni ve zdraví přežili a máme krásné a silné zážitky. Mimochodem, ta pěšinka, o které píšu už z mapy.cz zmizela. Náhoda?
Krátce po nástupu na ferratu ze sedla Gruberscharte. Pohled směrem k chatě Guttenberghaus a do údolí kde leží Ramsau am Dachstein.
Comments